pátek 12. listopadu 2021

59. Kuchtička Mišelína spáchala: Odlehčený předvánoční houbový černý kuba

Já jsem asi definitivně blázen. Vánoční blázen! Už od října poslouchám vánoční písničky a koledy, vyrábím dárky, nakupuju dárky... 7. listopadu jsem v kuchyni dokonce už udělala vánoční výzdobu... a 9. listopadu si uvařila dokonce i houbového černého kubu. 😂 Ještě, že nedělají adventní kalendáře dvouměsíční, páč takový bych si tutově hned koupila!


Můj vánoční oltář... A Santu miluju! Santa je borec! A s Ježíškem kámoš! 💗 Tak furt nerozumím tomu kritizování mýho milovanýho obtloustlýho vousáče v červený kombinéze. Maj to hoši rozdělení - Ježík je ještě malej, tak zvládá podarovat jen ČR a SK (maj tam Ježka, že jo? Teď nevím 😂) a Santa už je velkej a dokáže objet na saních půl světa. Je to fér!

Houbový černý kuba je naše tradiční vánoční jídlo k obědu. Štědrovečerní oběd má být totiž lehký a bezmasý anebo žádný - páč kdo se postí, ten uvidí (hlady) zlaté prasátko. No, u nás se dobrovolná hladovka nedodržuje a oběd jídáváme. Když je táta na Vánoce doma, tak je vždy černý kuba a když je táta na Vánoce v práci, tak je vždy bílá zelňačka s vařenými brambory. Tradice kuby je zděděná ze strany táty a tradice bílé zelňačky zase ze strany mamky, byť babička (maminka mé maminky) to roky porušuje a obědvá řízky. 😂😂😂 Já miluju obě jídla a kubu obzvlášť. Mamka kubu nesnáší a vždy protestuje, že ho má dělat. Letos už mi hlásila (možná je sprovodila ze světa naschvál v rámci protikubové taktiky 😂), že ovšem sušené houby došly, takže letos budeme mít k obědu nastopro bílou vánoční zelňačku. Ještě, že táta nebude zrovna doma, ten by nadával, protože on zas naopak nesnáší zelňačku. 🙈🙈🙈

Jelikož už jedu na mega vánoční vlně, dostala jsem na černého houbového kubu mega chuť. A když navíc vím, že ho letos u rodičů na talíři nedostanu, rozhodla jsem si ho uvařit sama. V Kauflandu jsem zahnula do koutku s různými obilninami a dole v regále po době hledání objevila ječné kroupy. Jsou to takové chudinky opovrhované, mám pocit, že si na ně člověk vzpomene snad jen o zabíjačkových hodech, kdy se používají do prdelačky, pečených krup na pekáči v krvi a jelit. Ještě, že je Kaufland měl, ale i tak mě trochu zklamal - nabízel jen velké ječné kroupy. Z velkých ječných krup u nás mamka kubu nedělá, ten je u nás vždy z kroupové lámanky. Ve vysokoškolské jídelně nám ovšem kubu dělali i z krup velkých a tak jsem si na to za 5 let studia i zvykla. Velké kroupy jsou po uvaření takové žvýkavější, lámanka jsou jen malilinké úlomky, které jsou v ústech při žvýkání daleko jemnější. Sice je základ chuti stejný, ale i konzistence a velikost hodně výsledné jídlo ovlivní. Pokud seženete jemné malinké kroupy, určitě z nich kubu zkuste. Ty velké seženete určitě, tam nemám obavy.

Tohle jídlo je hrozně moc jednoduché na přípravu a vlastně i velmi levné. Já si ho navíc i odlehčila - nepoužila jsem sádlo, jak to některé tradiční recepty české kuchyně doporučují. Jak jsem psala výše, má to být jídlo postní, tak proč tam strkat sádlo - tuk ze zvířete. Stačí trocha oleje. Kdo chce, může si kubu po uvaření krup ještě zapéct v troubě v odkrytém pekáči, čímž se na kubovi utvoří křupavější opečená vrstvička a ještě o něco víc ztmavne. Já jsem tentokrát nezapékala, mám raději mazlavější konzistenci kuby. Z té trouby je to totiž pak takové sušší. 

Co nesmí v kubovi nikdy chybět? Sušené houby - směs hříbků, klouzků a dalších druhů jedlých hub. Jestli vás napadlo nahradit sušené houby žampionama, tak vás zklamu... prostě to nebude ono. Nebude to tak krásně vonět lesem a houbami a nezíská to ani kýženou černou barvu. Sušené houby totiž barví natmavo, což poznáte hned, jakmile je zalijete horkou vodou, aby nabobtnaly - voda bude rázem úplně černá. Další nedílnou součástí kuby je spoooooooooousta majoránky, té také nešetřete. A až budete kubu servírovat, nezapomeňte k němu přiložit i nakládanou kyselou okurku. Bez okurky by to prostě nešlo! Škoda, že už mi došly excelentní zavařené okurky od mé babičky. Musela jsem si koupit kauflanďácké, ale docela mile mě překvapily - křupavé, tak akorát kyselé a dokonce v láku plavaly i papriky, kopr, hořčičná semínka, stříbřité cibulky... Jen mrkev na kolečka jsem tam postrádala, ta v babiččiných okurkách nikdy nechybí. 😍


Já vím, já vím, správná hospodyně okurky nekupuje... ty kupují jen lemry líný, co nezavařovaly... patřím bohužel mezi ně no... 😂 každopádně... tyhle kupované mě mile překvapily, dokonce tam plavalo i něco navíc - stříbřité cibulky, papriky, kopr... čumím! Většinou jsou kupované dost ochuzené.

Jo a kdyby vám tohle jídlo přišlo až moc hladové, tak si k němu klidně uvařte vajíčko natvrdo nebo si ho posypte strouhaným tvrdým sýrem nebo tofu. Před štědrovečerní večeří to není potřeba, ta bude na bílkoviny jistě bohatá, ale pokud si černého houbového kubu vaříte jako běžný oběd, tak bych si k němu vajíčko s klidem dala.

Dodatek: Černého kubu jsem nahrála do příběhu na Facebooku a přišly mi na něj dvě reakce. První byla od mamky, co mi psala, že do něj žádná majoránka nepatří, že tam patří mletý hřebíček! No tak jsem googlila a i Wikipedie potvrzuje, že majoránka nesmí v černém kubovi chybět. Pátrala jsem tedy přímo po receptu na černého kubu s hřebíčkem a ani ťuk. Vůbec nechápu, jak na to mamka přišla, ale zároveň už chápu, proč její černý kuba voní tak nějak trochu jinak. Jestliže děláte černého kubu také s mletým hřebíčkem, dejte mi vědět do komentářů - kde jste třeba tento recept našli, určitě by bylo zajímavé dopátrat, kde se hřebíčková verze kuby vzala. Psala mi také exspolužačka, že kubu u nich zásadně dělají s uzeným masem, joo, u nich jede o mnohem víc přilepšenější verze! 😂

Ňamky, co tam nutně musí být (rozpis na 7 porcí):

  • 1 kg ječných krup
  • min. 120 g sušených hub
  • 2 velké cibule
  • 7 větších stroužků česneku
  • řepkový olej
  • 2 lžičky černého mletého pepře
  • 3 lžičky mletého kmínu
  • 6 lžiček majoránky (já tam dala celé 20g balení)
  • bílá sůl
  • voda
  • kyselé okurky

Bez těchhle pomocníčků se neobejdete:

  • velký hrnec
  • velká pánev
  • nůž, vařečka, servírovací lžíce, prkénko
  • rychlovarná konvice
  • lis na česnek

Vše potřebné a jde se na houbovýho černýho kubu! 💪💪💪

Kroupy nasypte do hrnce, proberte, aby v nich nebyly kamínky, zalijte teplou vodou a nechte přes noc namočené. Hezky nabobtnají, změknou a tím se zkrátí doba vaření.


Velké kroupy večer po namočením. Měly 12 hodin na nabobtnání. 😊

Druhý den kroupy několikrát propláchněte vodou, zalijte množstvím vody tak 1,5 palce nad kroupy a dejte vařit. Na mírném plamenu vařte cca 30 - 40 minut do změknutí.


Druhý den nabobtnané kroupy při vaření. To tmavé tam je voda z namočených hub, kterou jsem slila do hrnce s vařícími se kroupami. Také to tak udělejte. 👍

Sušené houby zalijte horkou vodou z rychlovarné konvice a nechte nabobtnat. 


Houby zalejte horkou vodou, rychle nabobtnají. Kdybyste to udělali se studenou vodou, čekali byste mnohem déle. 

Cibule nakrájejte najemno a nechte na oleji ve velké pánvi rozvonět a zezlátnout. Přidejte prolisovaný česnek a poté i nabobtnané houby. Vodu z hub slijte do hrnce, kde se zatím vaří kroupy. Pak k houbám přidejte kmín, pepř, majoránku, sůl a nechte vše rozvonět a prohřát. 


Cibule nakrájejte na jemné kostičky, pomůže vám s tím to chytré udělátko, co vidíte v levém koutku fotky. 😇


Na oleji osmahněte cibulku, česnek, houby...


A nakonec přidejte i koření a sůl.

Při vaření krup by se měla veškerá voda v hrnci vstřebat, není tedy potřeba nic slévat. K uvařeným kroupám přidejte připravené okořeněné houby s cibulí a česnekem a dobře promíchejte. Můžete ještě dle chuti dosolit.


Uvařené kroupy, voda se zcela vstřebala a část odpařila, není potřeba nic slévat. Při vaření ovšem kroupy hlídejte, aby se vám voda nevypařila moc rychle a kroupy se nepřipálily.


Do uvařených krup vmíchejte houbovou směs, osolte dle chuti a buď rovnou podávejte nebo zapečte v pekáčku.

Kdo má rád křupavou krustičku, ten vymaže pekáč olejem, přemístí do něj směs krup s houbami a dá na 20 minut zapéct do trouby. Pokud křupavou krustičku nechcete, můžete kubu rovnou podávat bez zapékání.

Houbového černého kubu podávejte s kyselou nakládanou okurkou.


Hotovooo, podávat, papat! Jídlo chudých, přesto tak výborné. 😊


Hlavně nezapomeňte na okurkuuuu! 😂


Na žampiony ovšem rychle zapomeňte, do tohohle jídla musí přijít houbová sušená směs. 😍


Jak já miluju Vánoce! A vánočního černého houbového kubu! 😍😍😍

středa 10. listopadu 2021

58. Deníčkozápis: Podzimní návštěva mých blízkých a oslava Helouvína

Když jsem si nahlašovala podzimní dovču, malovala jsem si, jak budu ve dnech volna furt chodit na houby. Loni mi to vyšlo, hub rostlo požehnaně - pamatujete internet plný článků o extrémním růstu bedel? Ježííííš, to byla nádhera! Houbařský sen přímo! Jenže ouha, letos ne a ne zapršet a i to loňské teplíčko se kamsi vytratilo a já tak k našim na dědinu dojela s předzvěstí, že letos žádné houbařské žně nebudou...

To zas bylo peklo to vše pobalit a zorganizovat odjezd z Prahy. Víkend před odjezdem jsem narychlo vyráběla dárky k Vánocům, abych je mohla odvézt už nyní a v prosinci se s nimi nemusela táhnout vlakem, když budu mít v tašce navíc už napečené perníčky a další dárky, co musím ještě dodělat a dokoupit. Prohledala jsem všechny skrýše, kam ukládám průběžně nakupované dárečky pro mé nejbližší a vše napakovala do své důchodcovské nákupní tašky na kolečkách, která mi už druhým rokem supluje cestovní kufr. 😂 Jsem totiž zjistila, že se mi do ní více vejde a že je díky velkým kolům praktičtější. Nebydlím zrovna blízko zastávky a je fakt rozdíl, když kus cesty táhnete chatrný plastový kufr na mini kolečkách nebo bytelnou nákupní tašku na kolech s větším průměrem a gumou. 

Na dědinu jsem dorazila v pátek 22. 10. 2021 pozdě večer, k vláčku pro mě dojel tentokrát taťka, který byl výjimečně doma. Hned po mně domů dorazila i mamča, která byla zatím na veterině s naší stařičkou nemocnou fenkou Tiffankou. No a co následovalo? Vybalila jsem morčici Brusinku, která se hned vrhla na nálož poctivého domácího sena a s mamkou jsme pak seděly na zemi u mě v pokoji, hladily Tiffanku a kocoura Šulina a povídaly si. Mamka mi ukazovala dárečky, co dostala od své kamarádky k padesátinám a popíjela na střídačku červený a bílý burčák. Trochu jsem si od ní cucla, abych mohla porovnat a vybrat vítěze - no jasně, že červený vyhrál, měl větší říz. Kocour na mě za ty dvě tři hodiny nechal půl svého kožichu (hmmm, výborné, když na sobě máte černý svetřík a černé džegíny a kocour je celobílák 🙈😂) a následně jsem zjistila, že mě ještě čímsi postříkal... Netuším, co to bylo, máma se tlemila, táta konstatoval, že je kocour prostě vzrušenej a já otřela papkapesníkem podlahu a dělala, že nevidím, že to mám i na oblečení. Šulin prostě nedostal své jméno jen tak pro nic za nic no... 😂😂😂 Když zjistil, že už se ode mě za to, co provedl, pohlazení nedočká, přemístil se nasraně k mamce, který bylo v burčákovém opojení všechno jedno. 😂

Druhý den ráno jsem zabalila tátovi dárečky k narozkám. Letos jsem na to šla prakticky - dostal bylinnou zubní pastu a ústní vodu Herbadent, vitamíny na posílení imunity a set 3 Curaprox kartáčků z limitované komiksové edice. Do balíčku jsem mu přihodila taky 2 píva v krásných plechovkách - ať tam má i něco, co má rád, že jo. 😁 K jejich nákupu se váže i historka z vietnamské večerky, kde jsem je koupila. Otevřeli nám tu totiž konečně obchůdek s potravinami... Šla jsem tam hned 2 dny po jeho slavnostním otevření a pan Vietnamec měl dost velkou radost, když jsem tam vlezla a furt mě nadšeně obletoval. V jeden moment ke mně přiběhl a začal něco povídat a furt ukazoval směrem za mě. Nerozuměla jsem mu ani prd, protože česky teda opravdu neuměl, ale otočila jsem se po směru, který mi ukazoval. Za mnou byly bílé zavřené dveře, ke kterým mě teda dotáhl, otevřel je a strčil mě do místnůstky, která za dveřmi byla... Jako kdyby mě šoupl do mrazáku! V místnůstce byla neskutečná zimaaaa a... když jsem uviděla, co je v ní za sortiment, musela jsem se smát. Samej chlast! Proboha, kam mě to strčil? Já takřka abstinentka... 😂😂😂 Vietnamčíkovi ale zářily vysloveně oči štěstím, že mě tam dovedl. Asi si myslel, že jsem paf z tý nabídky a že si nadšeně do košíku strčím nějakou tu vodku... Já ale byla jen zkoprnělá a hlavou mi jelo: To bude trapný, když se teď otočíš a nic si nevezmeš! Pak jsem si všimla regálu s pivsony a uviděla tam fakt stylovou plechovku s nápisem Volfas Engelman Neipa Beer. Moje záchrana! Vzala jsem ji a k ní ještě jedno pivo od stejného litevského pivovaru a šla z místnůstky pryč. Vietnamec měl neskutečnou radost, že jsem si vybrala, zaklapl za mnou dveře své alkoholové mrazivé spíže a jal se markování nákupu. No a takhle taťka přišel k narozeninovým pivsonům v balíčku - kdyby mě Vietnamec nedostrkal do alkoholového ráje, bejval by táta v tekuté podobě dostal jen tu ústní vodu. 😂😂😂

Kromě tátových dárečků jsem zabalila taky jeden pro mamču - o tom ale zatím stále ještě neví. Jednalo se o CD našich nejoblíbenějších vánočních písní. AVE od Hany Zagorové a Štefana Margity mamča kdysi koupila na páskové kazetě v Poličce v jednom knihkupectví, když čekala tuším na bus. To byla devadesátá léta... a tu kazetu máme dodnes a stále fachá. Jen ubývá přístrojů, na kterých ji lze přehrát. A taky si u kazety jen tak snadno nepřecvaknete z písničky na písničku, když zrovna nemáte náladu na song nazvaný Bože, tohle jsi chtěl?, který jediný z toho alba nemám od dětství ráda. 😂 Koupila jsem teda AVE vánoční album v CD podobě, zabalila ho a schovala zatím do skříně. Až bude den čertů, anděla a Mikuláše, tak mamce brnknu a navedu ji přes telefon k dárečku, kterej jí doma nechal pražskej Mikuláš. 😍😁😁 Snad bude CD fachat a udělá mamušce radost! Těším se, až si ho zase pustíme při společné štědrovečerní večeři. Bez Štefana a Zagorky by nebyly Vánoce Vánocemi! 💛💛💛


AVE od Zagorky a Štefana = nejbáječnější vánoční album pod sluncem na celé planetě Zemi 😂💛


Už tam čeká schované ve skříňce, 5. 12. k němu mamku po telefonu navedu muhehe, překvapení pro druhé dělám moooc ráda. 😍

A taška dárků pro taťku, zabalila jsem mu i ta piva, aby to měl napínavější při rozbalování. 😂

Odpoledne po výtečné rajské omáčce s kolínky a hovězím, kterou mamča uvařila, jsme si šli blahopřát. Mně všichni přáli k říjnovému svátku a já tátovi k říjnovým narozeninám a společně jsme pak rozbalovali u stolu. Že vás zajímá, co jsem dostala, že jooo??? Se musím pochlubit - levandulový krémík na ruce, levandulový sprej na polštář pro snadné usínání, fixátor make upu (který mne dnes po prvním použití dohnal k slzám, takže pro mou citlivou pleť bude asi nepoužitelný 😂), růžový zapalovač Solo, nááádherné pouzdérko na mobil, stírací losík (bohužel ani kačku mi nehodil zmetek lakomej 😠)... Od brašule jsem ještě pak dodatečně dostala dva pytle modrého českého máku a pytel hnědých lněných semínek. Jo a prašule, na ty nesmím zapomenout! Na zimní boty a na silikonový vál. 😂

Oooo, já si tak přála dostat mák! Přání splněno, zas se můžu oddávat makovým orgiím na talíři. 😂😂😂

S mamkou jsme vyrazily na houby, ale našly jsem skoro úplné houby. 😂 V lese zima, zataženo... vůbec se to nedalo srovnat s tím božským podzimem, co jsem zažila loni. Tentokrát se opravdu žádné bedlové žně nekonaly. Našly jsme pár hříbečků-chudinek a aspoň jsme pokochaly oči výhledem na podzimní les. Cestou zpět jsme se stavily na návštěvě u babičky, kde jsme s mamkou pobraly chvojí na výrobu dušičkové hrobové výzdoby. Nesla jsem pořádnou smrkovou větev a myslela jsem, že mi odumře ruka, naštěstí neodumřela a větev jsem donesla bez ztráty jehličí. 😊


Krásné, že? Jak prokukují mezi zelení žluťásci... 💛


Zlatem zářící břízka. 😍


Našly jsme doslova houby... sotva to bylo na dně košíku vidět 😂😂😂

V neděli jsme s mamkou vyrazily na dlouhou procházku skrze tamější lesy na besedu k druhé babičce do vedlejší vesnice. Krásných 7 kiláčků nás hřálo podzimní sluníčko a oči těšily podzimně zbarvené stromy. Litovaly jsme, že už s námi nemohla jít psice Tiffanka, ale je na tom bohužel už zdravotně špatně a neměla by síly. Šly jsme přes chatovou oblast a občas se na nás za ploty chatiček zazubila vyřezaná dýně. U jedné chatičky měli dokonce bedýnku plnou jablíček s textovou pobídkou na papíře, že si máme vzít. To bych nebyla já, abych toho nevyužila a jedno obří jablíčko jsem si vzala s sebou do batůžku. Když jsem si ho doma vychutnávala, musela jsem konstatovat, že je opravdu báječné a že je škoda, že jsem neznala odrůdu. Když jsme vycházely z osady, tak mne na tabuli s výlepní plochou zaujal plakát, který zval na výstavu jablíček s možností ochutnat, nakoupit si plody anebo rovnou i jablůňku. Jaká škoda, že akce přesně ten den končila! Za rok si to musím ohlídat a jestli zase bude, tak vyrazím. Cestou k babičce jsme s mamkou také obdivovaly zdejší rokokový zámeček. U babičky jsem si dala čajík, pokecaly jsme a zpátky nás odvezl táta autem, protože už se stmívalo a mamka by to prý neušla, srabkyně. 😂


Cestou přes chatovou osadu k babičce na návštěvu... 


Chaloupka s bedýnkou plnou jablíček k rozebrání, dobří to lidé. 😊💚


Čarokrásný podzim. 😍


Mám radši jaro, ale i tohle má své kouzlo.


Stará studánka - hlava jelínka, ze které vytéká voda pro pocestné-žízniváky. Jen škoda, že má uražené parůžky. Brával mě sem v dětství dědeček, tehdy to vypadalo mnohem lépe. Nebo to jen viděly lépe mé dětské oči? 😊


Na tomhle domě nás fascinoval ten nápis na fasádě... prý se tam kdysi učily dámy vyšívat... 😊


Tamější zámek v sevření podzimu. 😍

Rašící hlíva na kmenu ořecháče. Ještě byla malinká, takže jsme ji tam nechaly.

Skoro každý den jsem si dopřávala hezké podzimní procházky. Slunko božsky svítilo a byl by mega hřích sedět doma na zadeli. Jeden den dost fučel vichr, až mě to na otevřeném poli pomalu odneslo do oblak. Mamka si při večerním venčení Tiffanky dělala srandu, že jde pouštět draka - tak silně fučelo, že hrozilo odvanutí psa někam za vesnici. 😂 

Taky jsem si pořád nosila z procházek různá jablíčka, takové ty zbytky, co ještě zůstaly na stromech nebo pod stromy. Ježišmarjááá, to byly ale jablečné hody! Celých těch 9 dní volna jsem jela skoro jen na jablkách a fakt si tu jablečnou degustaci užívala naplno. Zas budu muset rok čekat, než přijde podzim a začervenají se jablíčka. 


Políčka připravená na zimu, barvami hýřící lesy všude kolem, modré nebe nad hlavou... 😍


Větrem bičovaná, trochu omrzlá, ale plná dobrééé nálady. 😊


Na obloze se honila letadýlka. 🙊


Povídání si s krávami a jaky. Jaků jsem se teda trochu bála, vypadali poněkud nevraživě. 😂


Jablíčka odrůdy Spartan - tuhle jablůňku sázel ještě můj děda. Plodí jablíčka malinká a skrovně, ale moc dobrá - slaďoučká a šťavnatá. 😊

Jelikož se blížil Halloween, usmyslela jsem si, že upeču něco správně helouvínského. Na internetu na mě vyběhl nápad s helouvínskou bubákovou buchtou a tak se mi líbil, že jsem se do toho pustila. Těsto jsem si v podstatě vymyslela, chtěla jsem, aby hodně vonělo skořicí a tak jsem jí tam řáchla kopec. Jééé to byla vůně! Krása! Bubáková buchta spočívala v tom, že se oloupala jablíčka, zbavila jádřince a do půlek se vyřezaly bubákovské helouvínské ksichtíky. Plech se následně vylil těstem a na těsto se bubáci jemně přimáčkli. Po upečení měla některá strašidla i těsto lezoucí z očních důlků a tlamiček, no dokonalí bubáci prostě! Pár buchet jsem odvezla babičce a ještě ten den jsme s mamkou vyrazily na veterinu Tiffance pro mastičky. 


Já je vyřezávala snad hodinu 😂😂😂


Pak stačilo na vymazaný plech nalít skořicové těsto a bubáky na něj položit...

Děsivá bubáková halloweenská buchta po upečení, uááá 😱😵😁

Mamka měla také dvě velké nezpracované dýně a nabídla mi, že je můžu vyřezat. To víte, že jsem se toho chopila! Byť mi teda trhalo srdce kuchnout ty nádherné bio dýně z rodičovské zahrady a využít je jen jako strašidelný svícen před naším domem. Z těch dýní se dalo navařit výborných obědů! 😍 Ale co už, i jako svícny vypadaly skvěle. Zelená dýně byla tykev olejná, ze které jsem vybrala semínka na sušení - nemusí se loupat, nemají totiž tvrdý obal jako běžná dýňová semena. Druhá dýně byla klasické oranžové "klíště". Z oranžové jsem půlku ufikla, oloupala, nakrájela na menší kousky a dala je mamce, která je do mrazáku nastrouhala s tím, že je pak využije pro vaření dýňového zelí. Na přání mamky jsem zelenou dýni nevyřezala ale provrtala. Táta trochu nelibě sledoval, jak mu špiním dýní jeho milované aku vrtačky, ale naštěstí to překousl a pronesl jen prosbu, abych mu vrtáky aspoň od té olepené dýně omyla. 😂 Do druhé dýně jsem vyřezala kočičí ksichtík a modelem mi stál (nebo spíš ležel) náš kocour Šulin. Musím říct, že po vložení zapálené svíce jsem ani nedokázala říct, která dýně se mi líbí víc... Ta provrtaná vrtačkou vypadala skutečně elegantně a ta oranžová zas roztomile. Co myslíte, která je hezčí?


Vrtačky, to čučíte, do čeho dnes vrtáte, cooo? 😂


Mamky nápad s provrtáváním... jak to asi bude vypadat, až se dýně rozsvítí? 


A klasika - ksichtová dýně. 😂


Předloha - kocour Šulin. 😂


A po setmění venku! Bu bu bu! 😱😁


Dýňo-Šulin v akci 😍


A vrtaná dýně, také krásná! 💛

Zpracovala jsem také jednu velkou hokkaido dýni, kterou jsem použila částečně pro přípravu směsi do tortil a částečně do dýňového kvasového chleba. Kromě morčete Brusinky se mnou totiž z Prahy na dovču odjel i můj kvásek Pepča a tak jsem s ním mohla vytvářet chleby i u mamky. No dýňový chléb zazářil a i mamka povídala, že je dobrý, jaké to překvapení! 😃 Jestli si ho chcete také upéct, určitě mrkněte na recept tady na blogu. Dělala jsem pak ještě jeden, do něhož jsem místo dýně hokkaido dala klasickou dýni, ale nebyl pak tak hezky oranžový - hokkaido oproti běžné dýni barví fenomenálně, což vám potvrdí i žluté ruce, až ji budete zpracovávat. Jen pozor, jde to hodně špatně smýt, tak ať si neobarvíte linku.

Obr dýňový bochník chleba, pěkně po upečení odpočívá... Mamky trik s vařečkami - dáte je pod horký chléb, umožní cirkulovat vzduch, takže se chléb zespodu nezapotí a nezvlhne.

Ve vedlejším městečku bylo ve středu 27. 10. slavnostní otevření nové sportovní haly. Mamka tam hrozně chtěla, a tak jsem souhlasila, že se tam pojedeme odpoledne také podívat. Hala patřila k tamní základní škole, kde jsem já kdysi 9 let studovala a kterou jsem od svých 15 let neviděla. Přiznám se, že ta sportovní hala mne ani tak nezajímala jako vnitřní prostory školy, kam nás ovšem nepustili. Nakouknout jsme mohli do nově vybudovaných tříd a do staré části školy jsem nahlédla aspoň sklem přes zavřené dveře. Jéééjdamane, to byla nostalgie! Ta škola vypadala furt stejně, jako když jsem ji před 15 lety opustila... 😍 Asi to bude znít šíleně, ale já bych se na tu základku ráda vrátila. Škoda, že jsou ty časy pryč, byly to hezké časy. 


Moje záááááááákladkáááá!!! Furt stejnááá!!! I po 15 letech, co už tam nechodííím! Já chci zpááátkyyy!!! 😍😍😍

A nová sportovní hala... no do té naší staré komančské tělocvičny to má hodně daleko... už žádné parkety na zemi... namalované tečky barvou... staré ošoupané tyče na lezení... Jooo, děti se maj, tady se to bude sportovat radostněji. 😊

O pátečním volnu jsme s mamčou vyrazily na výlet po okolních skalních útvarech. Počasí nám opět přálo, a tak jsme zas nasávaly sluneční pohodu a obdivovaly podzimní stromové velikány. Mou chybou jsme ovšem sešly z cesty a šly místo po turistické po cyklistické. Mamka šílela, že to nestihneme do setmění dojít, ale nakonec jsme to zmákly s přehledem a stihly jsme prolézt celé Toulovcovy maštale a ještě nalézt malovaný putovní kamínek. U babičky si mamka dopřála odměnu v podobě poctivého babičkovského štrúdlu a byla hepy jak dva grepy. 😊


Rozárka se opaluje na střeše auťáku. 😂


Selfie s mojí mamuškooou. 😍


Tohle jsem myslela, že snad sjedu po prdeli, hrozně se to po listí klouzalo. Hodně jsme se tu s mamkou natlemily. 😂


U Mojžíšovy studánky... 


Čekáme, až nám studánka načůrá plný hrneček. Voda to byla dobrá, ale hooodně studená! 😨


Nad skalním městečkem. 


Prolééézáme! 


Skalní městečko z dálky.


Zvon... ale nezvonil 😂


Navečer... sluníčko už začíná zalézat. 


Našly jsme putovní kamínek, jupííí! Odvezen do Prahy! 😊 Ale co to na něm je za obrázek, to jsme nerozluštily... vypadá to na něco mezi létajícím drakem, jahodou a dámským přirozením 😂😂😂


Ta barva nebe!! Sneste mi ji! Chci z neboviny ušít šaty! 😍


Mamky odměna - babiččin jablečný štrúdl.

Nesmím také zapomenout na objíždění hřbitovů a kladení tzv. dušiček. Mamka dušičky vyráběla z toho chvojí, o kterém jsem psala, babička koupila v květinářství. Den památky zesnulých byl pro nás dnem vzpomínek na naše milované zemřelé a také dnem, kdy jsme se setkali s našimi příbuznými, které nemám šanci během roku vidět. Je to milé, jak se všichni v tento čas sjíždí, obejdou hřbitovy, položí věnečky a kytice a zastaví se na besedu u svých známých. Také jsme s mamkou a s babičkou zajely na hřbitov, kde je pochována maminka a ostatní blízcí příbuzní mé babičky a stavily se na návštěvě u babičky bratra, mého strejdy. Bylo to moc hezké, už jsem u nich nebyla na návštěvě ani nepamatuji a jejich domeček se dost změnil. Porovnávala jsem v mysli to, co jsem viděla s tím, co jsem si pamatovala z dětství, kdy se na návštěvy jezdívalo mnohem častěji. Celý zbytek dne se pak nesl v příjemné melancholicky nostalgické náladě. 😊

V neděli mne mamka vezla na vlak do České Třebové. Jely jsme o několik hodin dřív. Ráno jsme se stavily opět na hřbitově a posbíraly převrácené květináče, které nemilosrdně svalil vichr den před tím. V České Třebové se to zvrhlo trošku v nákupní horečku. Mamka už prý dlouho nikde nebyla a tak jsme prošly celé tamní Tesco a mamka to rozjela u výprodejů podzimních dekorací do domu a výprodejů květin na hroby. Ještě před týdnem ty věci stály mnohonásobě víc a teď je doslova za pár korun prodávali, aby se jich zbavili a měli místo pro vánoční sezónu. Koupila jsem si tam dvě hřbitovní květiny a usmyslela si, že si z nich vyrobím květiny do vlasů. Zní to vtipně, co? Jenže mně se tak líbily! A tak ráda nosím květiny ve vlasech! V Kiku jsem si pak dokoupila spony do vlasů a na ně květinky přilepila - za pár kaček tolik radosti. 💛 Stavily jsme se ještě v Orion domácích potřebách a Takku a pak honem frčely na vlakové nádraží, aby mi nefrnkl vlak do Prahy. Měla jsem ho předem objednaný, takže se nedalo jet jiným. Málem nás kleplo, když u mého vlaku naskočilo na světelné tabuli 35minutové zpoždění. Tohle zpoždění se dostalo nakonec na 150 minut! Bylo to fakt šílené. Někde na Moravě někdo skočil pod vlak a tak vlaky nejezdily přes dvě hodiny. Měly jsme velké štěstí v tom, že na nádraží v České Třebové je velký starý klavír plný knih - místo kláves a všude po něm jsou knihy zdarma k rozebrání a tentokrát byl ten klavír knihami doslova zavalený! Dobrou hodinku jsme strávily probíráním knížek a hledáním knižních pokladů a tak se nám čekání na zpožděný vlak příjemně zkrátilo. Vybrala jsem si tři knížky - Poslední mohykán, Ženojed a Šarlatové písmeno. Čtení o indiánech miluju, takže mohykán byla jasná volba. Ženojed měl megaboží název a doma jsem se dočetla, že půjde o román inspirovaný mým oblíbeným Guy De Maupassantem (juchůůů!). Šarlatové písmeno mě zaujalo především svým názvem, což asi chápete. Mamka mi hned hlásila, že to bylo zfilmované a měla pravdu! Kniha má na internetu velice pozitivní hodnocení, takže se nemůžu dočkat, až se do ní začtu. 


Dušičkové květiny? Do vlasů taky dobrý, ne jen na hřbitov! 😂 Šup na ně s tavpistolí!

Hotovooooo, za pár minut rozkvetlé vlasové ozdůbky na světě. 😍

Vlak na Prahu přijel řádně přeplněný. Měla jsem místenku a ke svému místu jsem se těžce dostávala, páč lidé stáli v uličkách a jako tataři hlavně při krajích a nepostupovali dál do vlaku, takže lidé nastupující do vlaku neměli v podstatě kam nastupovat a nevěděli, do dělat. Vzduch byl vydýchaný, člověk na člověku, pořád jsem musela zvedat tašky, aby mohli projít ti, co se zase probojovávali na vlakový hajzlík... Do Prahy jsem dorazila na pátou hodinu odpolední a aby toho nebylo málo, tak nejezdilo metro. S morčetem, batohem a velkou naditou taškou na kolech jsem se vydrápala do schodů ven před vlakáč a naskočila na náhradní autobusovou dopravu. Na byt jsem se dostala až po šesté hodině a konečně si dopřála oběd. Já už pomalu umírala hlady! Jak to hovězí na houbách ze sklenice od maminky bodlo! 😋 Hřály mě u srdce ty mé knihopoklady, co jsem v knihobudkoklavíru ukořistila... Mých 9 dní dovolené tedy trošičku pokazil den poslední odjezdový, ale i ten měl své hezké momenty. Další vlaková jízda mě čeká až na Vánoce - a to povezu všechny dárky, jééémine, to zase bude! 😂